Welcome To The Jungle

Prosinec 2006

Ktreator

9. prosince 2006 v 19:41 | Hollywood Rose
Extrémní Aggresse
KREATOR započal svoji historii na začátku osmdesátých let v Essenu (Německo). V té době vládli škatulce "trash metal" skupiny Slayer, Metallica, Megadeth a Anthrax (tedy oficiální "velká čtyřka"). Ze začátku byl právě Kreator evropskou odpovědí na americké zabijáky. Kreator však tyto titány přehrál svou zuřivostí, agresivitou a rychlostí. Později naštěstí skupina dává do své hudby více invence a vlastních nápadů. Jmenované vlastnosti dopomohli stvořit paradigma zvráceného božstva, které je vždy znovu svolné zbičovat své rozkošnicky trpící ovečky ochromujícím obsahem hudby.
Debutová fošna vychází agresorům v roce 1985 a jmenuje se "Endless Pain" (Nekonečná bolest). Je to hodinová lekce bezcitné brutality, z níž i po létech vyčnívá morbidně hymnická "Tormentor" (Mučitel), která je dodnes milníkem žánru. Ve stejném duchu pak následují "Pleasure To Kill" (Potěšení zabít) z roku 1986 a o rok starší "Terrible Certainty" (Hrůzná jistota). Po třech deskách následuje půlhodinová živá odbočka v podobě alba "Out Of The Dark Into The Light" (Pryč z temnoty na světlo), která se rozprskla mezi hladové fans roku 1988. Studiová agrese se pak vynořila v roce 1989 pod všeříkajícím názvem "Extreme Aggression". Do deváté dekády vtrhla kapela prostřednictvím dalšího skvělého průplachu "Coma Of Souls" (Bezvědomí duší) - 1990. Tato deska zaznamenala největší komerční úspěch (samozřejmě v mezích normy metalové bandy). Zdálo se, že Kreator našel svou definitivní tvář, a žádné revoluce už od něj nemůžeme čekat.
Opak byl ale pravdou. A tak když formace oznámila, že další "děťátko" je připraveno (spíš bych měl napsat zvrácený bastard), málokdo by asi předpokládal něco jiného než osvědčenou symfonii hrůzy, které vládne charismatický
Petrozzův ječivý kvikot. Což o to, Mille nezůstal dlužen nic svým předchozím výkonům, ovšem album "Renewal" (Obnovení) z dvaadevadesátého vyvolalo spoustu kontroverzních reakcí z řad ortodoxních fandů Kreatoru. Deska je postavena na pomalejších tempech, než bývalo dosud zvykem, a proto vynikají melodie a vyspělá hráčská instrumentace. O pár let později se ukáže, že skupina tímto dílem bezesporu předběhla dobu. "Renewal" je vynikající deska.
Po minulém albu se na kapelu sneslo přece jen mnoho (podle mě) zbytečné kritiky.
Mille Petrozza sice prohlašoval, že mu jsou tyto výkřiky u prdele, nicméně když se Petrozzova sebranka přihlásila o tři roky později (1995) s novým výliskem "Cause For Conflict" (Kauza hodná konfliktu), poukazovalo mnohé na návrat ke svým kořenům v lepším zvukovém hávu. Převážně krátké skladby hnané zběsile kupředu se štěkanými texty. Perfektně zahraný "trash/death". Však si také "předrenevalští" posluchači jenom pomlaskávali. Mille o albu: "Nahráli jsme agresivní album podobné těm z osmdesátých let. Firma nás vyhodila, objevili se problémy s některými mými spoluhráči v kapele, celkové rozpoložení bylo velmi napjaté a hrozilo nebezpečí exploze. Proto je "Cause For Conflict" tak našlapané a drtivé." Mille tyto slova stvrzuje tím, že ze skupiny vykopne dlouholetého pilíře, kytaristu Franka "Blackfireho" Godzika. Na to jenom reaguje Petrozza větou: "Byl to podivín." Následující rok vyšlo "best of", skrývající se pod jménem "Scenarios Of Violence" (Scénáře znesvěcení). Byl to předvídatelný tah vydavatelské společnosti Noise Records, poté co rozvázala smlouvu s Kreatorem. Firma, která vydala doposud všechny alba skupiny už nevydá nic s logem "Kreator".
Leckdo s napětím očekával, kterým směrem se pohnou zkrvavené ledy na fošně z roku 1997. Zdali naváže na zdrcující
"Cause For Conflict", nebo "Renewal". To, že skupina samotná charakterizuje "Outcast" (Štvanec) jako odpoutání se od minulosti a nalezení nového směru, hovoří jasnou řečí. Kovaný fanoušek z dob předchozích nadšený nebude. Avšak jak se zdá, Petrozzu a jeho bandu baví objevovat nové obzory. Co říci k tomuto albu. Snad to, že je to deska více než povedená. Převládají valivá a hutná tempa. Ve studiu se tenkrát sešli staří známí. Ke skupině se po rodinných problémech vrátil bubeník Jürgen "Ventor" Reil. Dalšími přiběhnuvšími byli basák Christian Geisler a kytarista Tommy Vetterli (oba ex-Coroner). Z hlediska konzervativního posluchače si kapela svým "Štvancem" na sebe ušila bič. Možná že se i tak Kreator cítil, a proto má album takový název, jaký má. Management i skupina si však pevně a odhodlaně stojí za svými hudebními aktivitami. Propagační letáky cosi hovořili o "progresivním trashmetalu". Ukázalo se, že to nebyl jenom tahák.
Příští rok je venku další
"best of". Jmenuje se "Voices Of Transagression" (Hlasy transagrese), a je to jen další způsob už nové firmy Drakkar Records vytahat z fandů nějaký ty love. V ten stejný rok si kapela odpočine, aby v roce 1999 vyšel důstojný následník "Outcastu". Ten se jmenuje "Endorama" (Endorama), a jestliže šel Kreator na "Outcast" vstříc experimentování, na "Endoramě" zašel ještě dále. Deska je výjmečná především i tím, že frontman Mille Petrozza skutečně zpívá. Opravdu promakané vokální linky se překrývají spolu s vytříbenými kytarovými motivy, a tvoří tak dokonalou iluzi temna a ztracena. V pár věcech dají vzpomenout strukturou skladeb i na metalové Paradise Lost. Impozantní sbírka dvanácti písní. Kromě silných melodií je tu i textová náplň. Mille: "Texty na "Endoramě" nejsou už vzteklé jako na našich minulých počinech. Všechno to vlastně začalo už na "Outcastu". Spíše tíhneme k textům, ve kterých líčíme ne zlobu ale rozčarování. Mým hlavním zdrojem je samotný život. Každý den je přece jiný..." I já sám řadím lyriku Kreatoru k té nejlepší. Jsem zvědav co nám skupina předvede na svých dalších albech.
Kreator sice ztratil většinu svých fans, ale ti noví určitě kapelu udrží. Bylo by bláznovstvím nařknout skupinu z trendařství. Na to je moc zkušená a ví jak to chodí. Hlavní je, že i po všech těch rozdílných deskách má stále svůj ksicht. Koneckonců - lví podíl na formování evropské extrémní muziky už jí nikdo nikdy neodpáře.
Mille Petroza se opět nechal slyšet ohledně připravovaného alba německých klasiků KREATOR. To dle všeho nebude s oblými tvary předešlých alb "Endorama" či "Outcast" mít takřka nic společného. Stylistycky materiál vychází z alb "Extreme Aggression" a "Coma Of Souls", tedy: žádné nové zvuky a experimenty. O lesčems také hovoří fakt, že se nahrávalo na striktně analogovém zařízení. Další nápovědou jsou názvy již složených písní: "War", "Violent Revolution", "Second Awakeningů", "System Decay" ....
Aktuální sestava

Mille Petrozza - vocals & guitars
Tommy Vetterli - guitars, guitars synthetizators, programming
Jürgen "Ventor" Reil - drums
Christian Geisler - bass

L.A. Guns

9. prosince 2006 v 19:22 | HR |  Z deníčku Guns N´Roses
L.A. Guns
Tato rocková skupina si bezesporu nezaslouží přijít v zapomnění. Jedinečný vokál Phila Lewise je kořením k excentrickému kytaristovi, kterým je, kdo jiný než Tracii Guns.
Phil Lewis - jednou říkal, že píseň The Ballad Of Jayne je jejich největším hitem.. Tato píseň prý změnila jejich život. Naznačoval, že píseň může být o Jayne Mainsfield. Všichni víme, že tahle píseň je neuvěřitelná. L.A. Guns zaznamenaly novou verzi " Jayne" tento rok. Ale jak bude znít bez Phila? To nám prozradí až čas.
Phil si vzal za manželku Chris v listopadu 17,1990. Řekl, že nemá rád hrubé lidi, rasizmus a sexistické ´prasata´. On sám peferuje dobré chování a čistotu, kterou hledá. Z mnoha jiných vlastností miluje inteligentní ženy. Předtím než se stal členem L.A. Guns, působyl ve skupině Tarme and Girl. Jeho styl byl ovlivněn skupinami, jako jsou The Beatles,The Rolling Stones,Gary Holton,and Alex Harvey.
Tracii Guns (* 20. ledna 1966) je slavný americký kytarista, který během své kariéry hrál v mnoha slavných kapelách, například Guns N' Roses, Brides Of Destruction, L.A. Guns, W.A.S.P., Poison, The Misfits, Killing Machine, a Johnny Thunders. V polovině osmdesátých let stál u zrodu kapely Guns N' Roses, kterou spolu s ním založili Axl Rose, Izzy Stradlin, Duff McKagan a Rob Gardner. Guns a Gardner kapelu brzy opustili a nahradili je Traciiho přítel z dětství Slash a Steven Adler.
V roce 2003 založil Tracii Guns, Nikki Sixx, Scot Coogan a London LeGrand kapelu Brides Of Destruction.
Rob Gardner je americký rockový bubeník, který byl členem kapel L.A. Guns a Guns N' Roses. V obou kapelách hrál s Axlem Rosem a Tracii Gunsem, v L.A. Guns navíc ještě s Michaelem Jagoszem, který v kapele vystřídal Rose. Jako člen L.A. Guns se podílel na EP Collector's Edition No. 1. V Guns N' Roses jej v roce 1985 vystřídal Steven Adler.
Ole Beich (1955 - 1991) byl dánský kytarista a baskytarista narozený ve městě Esbjerg. V Dánsku byl kytaristou a baskytaristou několika kapela a později se rozhodl přesunout do Los Angeles. Tam se stal baskytaristou L.A. Guns a později zakládajícím členem Guns N' Roses, se kterými odehrál několik koncertů v roce 1985, ale brzy z kapely odešel a nahradil jej Duff McKagan. Ole Beich hrál na EP L.A. Guns Collector's Edition No. 1. Zemřel v roce 1991, za nejasných okolností se utopil v jezeru Sct. Jørgens v centru Kodaně

Úvod:

9. prosince 2006 v 18:51 | Hollywood Rose
Čauves lidičky zakládám nový blog. Mělo by se tu jednat u hudbu, která je mnohým z nás nejbližší, jako je Rock a Metal.